Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skeptická vůči skeptikům

23. 8. 2013

„Nevzdělaný skeptik je stejně nebezpečný jako učený blbec.“

 

Jak psát o skepticích, aniž by mne všichni neposlali do háje? Aniž by zbyli mezi mými čtenáři jen ti pravdoláskově naivní? Přece nechci nikoho urážet, to víte dobře. Vážím si dobrých lidí - slovy klasika "je jich šlakovitě málo, ale jsou". Není pro mne podstatné, zda jsou důvěřující nebo skeptičtí.

 

Je to o něco složitější tím, že v této zemi žijí především lidé bez vyznání. Záměrně je nejmenuji za ateisty. Pravých ateistů, tedy lidí, kteří odmítají jakoukoli vyšší moc, znám jen velmi málo. Asi tolik, jako praktikujících katolíků.

 

Oproštění se od náboženství je samo o sobě projevem určité skepse. Lidé potřebují v něco věřit. Víra je spjata s lidmi od pradávných věků. Je-li s lidmi spjata, protože ji potřebují, anebo ji potřebují, protože je s nimi už tak dlouho spjata, to je stejně marný spor jako o slepici a vejceti. Samozřejmě, že bylo první vejce.

 

Protože slepice je slepice, ale vejce... to má hodně podob.

 

(Nechcete-li se zrovna hlouběji zamýšlet, míním tím: Lidé jsou lidé, ale vyšší moc, ta má hodně podob.)

 

Navíc vejce snáší kdejaký tvor. Někteří klevetivci jsou tak uslepičení, že by bezobav dokázali také snášet vejce. Jen nechci vědět, co by se z nich vylíhlo, kdyby je vyseděli.

 

Ale teď už vážně a konstruktivně, v ČR je tolik skeptiků, že si dokonce založili vlastní klub, aby mohli likvidovat různé neskeptické spolky.

To je klasická "antiskeptická" větička. Samozřejmě musím mít na zřeteli, že v klubu skeptiků jsou i takové mnou vážené osobnosti. O to víc mne z toho jímá nausea. Takže snad nikoho prvoplánově likvidovat nechtějí. Anebo možná budou likvidovat mě. Pokud dostanu příští Bludný balvan, přijmu ho ráda. Je to gratis píár a navíc negativní reklama je nejlepší reklama! (Na to je takový marketingový vtípek: Jak se dělá smajl s vyceněnými zuby? €-: aneb to je smajl přinášející eura.. Haha, no jasně, jste se popukali smíchy ;D)

 

Překrucování faktů je zhouba vědy. Ale co je to faktum?

 

Zde leží jádro problému. Pokud nedefinujete fakta, je vcelku bezpředmětné být skeptikem.

 

Předem nelze určit, zda jde o myšlenkouvou evoluci nebo devoluci. Měsíc je ze sýra nebo "muži nic necítí a když pojplujete dostatečně dlouho po moři, přepadnete přes okraj".

 

Srozumitelněji: Můžeme říci, že slunce je žluté. Jistě, to není fakt. Je fakt, že se jeví žluté. Ale co když nejste zrovna člověk? Takže lidem se jeví žluté. Ale co když je někdo barvoslepý? Takže většině lidí se slunce jeví žluté. Ve skutečnosti je ale bílé, protože svítí velmi jasně. Ale nedívejte se do slunce, je to nebezpečné na oči. Řeknu vám, jaké slunce asi je. Je velké a žhavé, emituje fůru záření a jeho barva odvisí od vjemového aparátu pozorovatele. Ale stejně všichni víme, že slunce je žluté, vždyť ho tak malujeme, ne?

 

Taková banální věc. Co to tedy znamená? Nespoléhat se na smysly?

 

Naopak. Naopak! Lidé se nesmírně málo spoléhají na smysly. Tak málo, že v noci v lese nevidí, nenajdou po čichu vodu ani nerozeznají jiné lidi a mnohdy neslyší, co vlastně říkají. Život v naší civilizaci lidi otupuje do takové míry, že si myslí, že by většinu z výše zmíněného nezvládli – přitom jim mohu zaručit, že to není nic těžkého, jsou-li zdrávi. Stačí zbystřit smysly.

 

Dovolte mi nyní opět trochu d/evolučního myšlení:

Smysly jsou to, pomocí čeho chápeme svět-tam-venku, tedy to, co je rozdílné od nás samých. Jsou naší branou zevnitř ven i zvenčí dovnitř. Proto bychom je měli pěstovat, bystřit a spoléhat se na ně. Po čichu je možno poznat druh tvora, jeho emoce, věk, zdraví. Jak jinak také rozeznat zralost ovoce. Míním tím na stromě. Ne v supermarketu. Lidé dokážou vidět za měsíčné noci téměř stejně dobře jako za dne, jen musí vědět jak.

 

Proč by si to měli uchovávat, když to nepotřebují ve víru velkoměsta, ohlušeni médii, oslepeni nočními světly? Na to si musí každý odpovědět sám. Mohu k tomu jen dodat, že smysly jsou branou duše, pokud tato brána bude nedostatečně otevřená, duše zakrní. Kdekoli se v té době bude nalézat její živé tělo.

 

Na smysly se musíme spoléhat, ale nesmíme poznání, které nám umožňují, brát jako danost. Pokud si budeme myslet, že vše, co vidíme, slyšíme, vnímáme – je přesně takové, jak se nám to jeví, je s námi konec. Staneme se totálním skeptikem bez možnosti růstu. Člověk, který si myslí, že neexistuje nic mimo jeho vlastní smyslové vnímání, je na úrovni duchovní smrti.

 

Tak to tedy uzavřu – abych neurazila skeptiky a nezpražila důvěřující. Nevěřte všemu. Zdravá míra skepticismu je dobrá, pokud jste hlava otevřená. Můžete tak najít novou inspiraci.

 

Pochyby jsou cestou k poznání.

 

Přijímejte nové, nechápejte vnímané za danost, nechte se občas přesvědčit o něčem úžasném, bude-li to možné. Buďte pak jako děti a představte si, že by to fungovalo. Když si to budete dostatečně přát, je možné, že to fungovat bude.

 

S úctou Vaše

LadyKopřivA