Jdi na obsah Jdi na menu
 


Římský hrách

Tuto přezdívku si vysloužila cizrna beraní, Cicer arietinum L., kulturní rostlina z rodu bobovitých (tedy příbuzná rohovníku – svatojánskému chlebu, o kterém jsem už psala). Pravděpodobně ji lidé vyšlechtili z divokého druhu Cicer reticulatum už před 7000 lety – po světě je známo přes 40 druhů cizrn. Jako genetické centum původu cizrny beraní bývá uváděna lokalita Etiopie, Indie, přední, střední a východní Asie. Už je to nějaký ten pátek, tak to nelze určit přesně. Nicméně s těmito oblastmi původu jistě souvisí i veliká suchovzdornost cizrny.

Cizrna je mnohotvárnrá. Existují různé typy cizrny co do charakteru zrn. Jedná se v podstatě o kultivary, protože rostlina byla v průběhu stovek let šlechtěna. V základu rozeznáváme „desi“ a „kabuli“. Kultivary se světlými, smetanově zbarvenými většími semeny a jemnějším luskem mají bílé květy a jsou nazývány kabuli. Tmavosemenné kultivary s menšími semeny, hrubším povrchem lusku a červenorůžovými květy jsou označovány desi.

Zdroj, obrázky cizrny a v ní obsažené látky vč. různých aminokyselin naleznete tu. Je-li co k vypíchnutí z obsahových látek, pak je to vysoký obsah esenciálních mastných kyselin – linolové a linolenové – což předesílá příznivý účinek cizrny na snižování hladiny cholesterolu.

Plodina má v různých jazycích množství přezdívek. Můžeme se setkat např. s názvem fazole garbanzo pro kultivar kabuli (v hindštině a urdštině kabuli znamená „pocházející z Kábulu“). Samotné garbanzo je pak pojmenování pro španělskou polévku ze světlé cizrny, tradiční to pokrm.

V anglické verzi Wikipedie, v článku o cizrně, nalezneme pozoruhodné pojmenování Bengal gram, které odkazuje na cizrnu tmavou, desi. Tmavá odrůda je pravděpodobně nejstarší, protože její semena se velmi podobají semenům nalezeným na archeologických lokalitách a náležejícím divokému předkovi kulturní cizrny, již zmíněné Cicer reticulatum. Ve stejném článku se dozvídáme, že slovo desi znamená v hindustánštině (zajímavé – základ nynější hindštiny a urdštiny, více tu) „země“ nebo „místní“. V Indii má pak cizrna ještě další lokální kultivary a specifické názvy i způsoby přípravy.

Například zelená cizrna je běžná v indickém státě Maharashtra. V maráthštině a bengálštině se nazývá harbara. Nezralá zelená zrna jsou často prodávána jako pouliční občerstvení, mohou se jíst syrová nebo pečená na uhlí.

Neobvyklá černá cizrna, zvaná ceci neri, se pěstuje jen v Apulii v jihovýchodní Itálii. Je velká jako kabuli, ale tmavší než desi, matně černá. Obrázky tu.

Nu, proč máme v češtině pojmenování římský hrách? V antice cizrnu bezesporu znali, jelikož se pěstovala na Předním východě (do celé Evropy se rozšířila až ve středověku). Dokonce jsem se dočetla takovou antickou perlu:

„Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př. n. l.) byl slavný římský státník, řečník a spisovatel. Narodil se v Arpinu jako syn maloměstského aristokrata, což mu jeho oponenti nejednou vyčítali. Terčem mnoha vtípků jeho oponentů bylo i Ciceronovo jméno, které v překladu znamená cizrna.“ (Catilinovo spiknutí)

Zajímavostí je, že „cizrna má i svou kávovinovou historii. Pražená byla známá jako ,Café de France‘ od 18. století, zejména v okolí Dijonu. Na Balkáně bylo téměř tradicí, že pravou zrnkovou kávu připravovali s přidáním malého množství pražené a umleté cizrny, což nápoji udržovalo žádoucí pěnu.“ (Cizrna)

☼LK☼

 

Botanická ilustrace cizrny - Elizabeth Blackwell Curious Herbal Prints, 1757

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář