Vykonstruovaný bipolární svět
Tak si to moderní člověk vymyslel už od školy. Představil svému světu teorii o existenci dvou pólů, člověka a přírody – jako dvou zcela odlišných, nesourodých světů. Učí to tak ve škole své děti do omrzení.
Kdo je takovým člověkem? Ten, který formuje krajinu a schovává se do těchto deformací. Jeho partnerem je zas člověk, pitím ochucená voda v nádobce, jídlem předčištěná zelenina, maso v sáčku, mléko v krabici. Člověk a jeho výdobytky – to má tvořit ten první svět.
Příroda je prý to ostatní. Tedy vše ostatní na planetě.
A teď už to možná vidíte. Extrémní negativum pro původce této bipolarity:
Člověk je osamělý.
Jediným partnerem je mu zas člověk.
V prvopočátku, kdy lidé tolik neformovali krajinu, mělo toto semknutí člověka k člověku vpravdě existenciální bázi. Spolu se složitými emocemi vedlo v lidské společnosti k velkému rozmachu sociálních vztahů, ještě složitějších, než mají jiná relativně inteligentní společenství na této planetě (delfíni, psi, šimpanzi).
Srovnávám lidi a zvířata - smějete se tomu? Jen se smějte, smích léčí.
Ale zpět k těm složitým vztahům - jejich vzorce byly (a doposud jsou) zpravidla neseny z generace na generaci prostřednictvím tradic. Dříve tedy tyto tradice zahrnovaly i informace, jak přežít, byly tedy nesmírně důležité pro přežití klanu. Přesto lidé zůstávali závislí na svém prostředí a tedy i součástí přírody a člověk nebyl osamělý.
Později, s příchodem dalších výdobytků pokroku, se člověk usídlil v městech a začalo období jeho stále se zvětšující fyzické a konsekvenčně i mentální izolace (spojené se vznikem pocitu osamění).Ve městech sociální vztahy přejaly obřadní podobu společenských "tanečků". I přesto některá důležitá poselství nesou dodnes. Například úctu k moudrosti stáří.
Následně (po geologicky nicotně krátké době a mnoha krvavých válkách) přišla vědeckotechnická revoluce. Z pohledu prve zmíněné bipolarity se může zdát, že tato revoluce byla logickým vyústěním stále vzrůstajícího pocitu osamění člověka. Toužil vytvořit rozumné stroje. Řekl, že je to pro práci. Ale ve skutečnosti možná podvědomě toužil zdokonalit počítač a učinit z něj potenciálního partnera.
Ale když hledáme přítele, můžeme najít soupeře. To je riziko, které podstupujeme.
Člověk se s ním smířil docela snadno. Vytváří nejrůznější katastrofické scénáře ve vedecko-fantastické literatuře, ale jinak si s tím hlavu příliš neláme. Proč taky, už není sám.
Má mobil. Všude u sebe, i v posteli. Má "kamarády v prášku" - profily na fejsbůku. Má přístup k velkému objemu informací přímo tady, ve své dlani.
Vzdělaný člověk ví, že většina z těchto informací mu k ničemu není, stejně tak ví, že jich je většina lichých. Ale člověk nevzdělaný, či rozumově hůř vybavený tento drobný nedostatek rád zcela pomine. A křivka rozdělení rozumu ve společnosti je všeobecně známa.
Chce to odlehčení? Tak mimochodem, je-li na internetu většina informací lichých, znamená to, že je v kódech víc jedniček než nul??
To jen na odreagování. Protože tento myšlenkový proud se vlévá spíše do močálu než do moře.
Na důkaz toho, že "bipolárně smýšlející" člověk našel v počítači parťáka, začal rušit všechny své tradice (už pro něj není sociální prostor a vztah s druhým člověkem podmínkou - partnera vždy může nahradit počítač). Tím uvrhl svoji sociální kulturu do značného chaosu, ze kterého se bude složitě zvedat.
Můžeme mít nějaké protiargumenty, například, že vše na síti tvoří přece lidé. Takže je to vlastně sociální prostor taky, jen se přesunul z reality všední do reality virtuální.
I tento pomatený článek je virtuální realitou. Možná je demagogický a disharmonický. Možná otevřeně fabuluje.
Přesto vím jistě, že ve všech sférách, kam výpočetní technika pronikne, přebírají část generování úkonů programy (roboty). A to od chrlení spamu přes obchodování na burze. A jsou čím dál chytřejší (Ano, lidé, kteří je píšou, mají čím dál víc zkušeností, možností a jsou v tom lepší).
Ale... Je opravdu plkání na fejsbůku srovnatelné s plkáním v hospodě?
Je opravdu člověk schopen se zcela zbavit všech tradic a rituálů, které dávají jeho životu kadenci a předěly, pomáhají určit priority, zprostředkovávají vnímání hodnoty prožitého času? Anebo může dlouhodobě koexistovat svět tradic a společenských hodnot se světem virtuální reality?
Zatraceně, kdo to má vědět?
Troufnu si říct, že to neví nikdo.
Ale vím, že nechci být bipolárně smýšlejícím člověkem. Takový člověk si nemyslí, že je příroda i v jeho duši. Se svou zvířecí složkou je v neustálém souboji, nehovoří s ní, necítí jejím prostřednictvím, nerozumí jí. Vlivem tohoto boje o vymezení sebe sama a svého světa nepoužívá bystré smysly, které kdysi měl, a pokládá se mnohdy za fyzicky odlišnou kreaturu od zvířete, což je úsměvné.
Bipolárně smýšlející člověk neumí vycítit, že přijde bouře. Taková schopnost se ale někdy moc dobře hodí. Protože bouře nejsou jen atmosferickým jevem.
Proto Vám přeji vědomí duchovní jednoty. Ať Vám v životě nepřekáží žádná dogmata ani antropocentrismus.
S úctou Vaše
LadyKopřivA
