☼LadyKopřivA☼

Hodně lidí drží nad vodou víra; důvod je taky ten, že se to často, dřív nebo později, oplatí. Je ale potřeba ve specifickém smyslu umět věřit a umět si správně přát. Vím o knížkách na druhé z těch témat, ale dopředu říkám, že jsem je něčetla. Přišlo mi to redundantní, jelikož mi stačilo, co znám z pohádek. Tam, a jistě to víte, si občas hrdina mohl přát něco od čerta, džina nebo nějakého podobného antagonisty. V tu chvíli to mohlo dopadnout dvojím způsobem, buď pekelníka přechytračil anebo ne, pak to s ním vzalo dost něpříjemný konec.

Plnění přání vnějšími vlivy na základě konání člověka spadá do magického myšlení, stejně jako různé rituály pro štěstí, vyhovění pověrám a konání obřadností. Tento soubor činností ale nepřichází k člověku během života, je naopak pevně vštípen v naší mysli od narození a nejlépe ho ovládají kupodivu děti. Když z nich rostou racionální dospělí dneška, postupy magického myšlení pomalu opouštějí.

Co to je magické myšlení, jaké má projevy žít podle něj a jaké tam platí zákonitosti a – především – jak toho využít? O tom je tento článek. Ale – pro koho je?

Pro lidi s myslí otevřenou. Existuje nemalý počet jedinců, kteří našli útočistě v ryzí racionalitě. Docela mě baví zkoumat, jaké berličky tito lidé kolikrát vymýšlí, aby svou pozici nemuseli opustit. Pamatuji si ze studijních let, jak nebezpečné je lpět na daných předpokladech a jak drtivou sílu mají paradigmata.

Mysl lidská, pokud jí není dopřána rovnováha, cítí se poněkud ztracena. Ztratili jste se někdy? Člověk mívá v takovém případě strach, a ten vede sekundárně k hněvu. Mysl se rozhněvá na věci, které ji vyvádějí z rovnováhy. Zapuzuje je a drtí.

To je takový obecný princip a na těchto principech je pěkné, že když je známe, máme na ně páku. Takže stačí zjistit, co způsobuje nerovnováhu naší mysli.

Například když se člověk ztratí v lese a přijme myšlenku, že se ztratil, může si sednout pod strom a umřít – nebo mít víru, že najde cestu ven, a podle té jednat. Neznamená to, že v druhém případě nemá strach (ani to, že, ehm, nakonec taky nemuře – dost záleží na tom lese). Mít strach je celkem v pořádku, ale v nepořádku je mu podléhat.

Strach je u zdravého jedince jako poplašná kotrolka. Ta značí, že hrozí nebezpečí. V té chvíli člověk může uposlechnout anebo ne. (Pokud je to kontrolka na řídícím panelu v jaderné elektrárně, poslechnout by měl.)

Takže tento článek je pro ty, kteří mají mysl otevřenou, rovnovážnou a dokážou připustit, že magické myšlení může fungovat.

Níže budu ilustrovat využití magického myšlení na uvažování dětí, (možná si mnozí z vás vzpomenou, že něco takového zažili), a případně na životě přírodních kmenů.

Žít v magické realitě znamená, že nesledujeme příčinu a následek, ale že jsme schopní představit si, že zcela nesouvisející jevy se mohou ovlivňovat. Tohle děti díky své fantazii umí bravurně. Etnografickým příkladem potom budiž Tanec deště.

Používá-li tedy člověk magického myšlení, ctí nejdůležitější zásadu, že nějaká činnost může ovlivnit běh věcí, i když s nimi racionálně nesouvisí. Tento princip široce platí v magii obecně. Pokud je již jednou mysl navyknutá na racionální uvažování v realitě, opětovný přechod k magickému myšlení je nutno trénovat. Při tomto tréninku si pamatujte zásadu – vždy musíte vědět, kde jste (kde je vaše mysl), vždy musíte mít nad sebou plnou kontrolu. Vstupujde do magického myšlení a ven z něj zcela vědomě. Protože, ač se to nezdá, je to pro mysl dost náročné cvičení. (To uvádím z pozice někoho s mnohaletou šamanskou praxí s častým a dlouhodobým pobytem v magické realitě. Dejte prostě pozor, nic víc, nic míň.)

*O tom, jaké jsou projevy uplatnění magického myšlení v magické praxi, pojendává článek v rubrice •TO•TEM•; tamní texty mají však přínos jen pro ty, kteří se magií zabývají.*

A teď konečně! Jak využít magické myšlení?! Vezměme praktické příklady. Rozděluji principy využití fungování magického myšlení do několika okruhů, dva jsou nejdůležitější:

1. Rituálnost. Věříme, že nám nějaký rituál přináší štěstí. Tento prvek obsahuje i mnoho pověr. Děti mají tyto postupy rády. Znáte to, jdete po dlažbě a musíte šlapat jen na černé kameny atd. atd. Nebezpečí tu je pro lidi, které mají sklon k obsedantnímu chování, ovšem domnívám se, že by ho měli i bez pověr a malých rituálů. Bonus: Tyto rituály poskytují mozku pocit známého a stability. Ráda bych je měla, jenže jsem zrovna z lidí, kteří špatně zvládají dělat věci pravidelně.

2. Princip oběti. To je velmi důležitý prvek v magickém myšlení! A už konečně souvisí s přáními. Jednoduše: dítě anebo přírodní kmen chce, aby se mu splnilo přání, aby se stalo něco dobrého. Ale vědí, že musí dát něco na oplátku. Tenhle princip v denšní době používá hodně lidí špatně a obráceně, a tak, i když si usilovně přejí, efekt se nedostavuje. Třeba jim tento článek pomůže.

Přirozený proces je ten, že se přivolává to dobré dobrou energií a je dopředu rozhodnuto, že až se přání splní, bude odevzdána oběť. Dítě něco chce, těší se, snaží se, přeje si a slíbí si, že „když se mnou půjdou rodiče do kina, budu celý týden plnit vzorně domácí úkoly“. To je příklad toho myšlenkového pochodu. Můžete si doplnit cokoli jiného, ale princip je ten, že přivoláváme dobré dobrým a za splnění přání budeme ochotni poskytnout oběť, ať už svojí prací, rozdělením se o dárek nebo čímkoli jiným. Přírodní kmen chce dobrou úrodu. K tomu slouží tance, zpěvy, kostýmy, různé rituály spojené se slunovratem, s dožínkami apod. Když se dostaví úroda, jsou lidé kmene ochotni část úrody obětovat s díky tomu egregorovi, ke kterému byly vznášeny prosby. Zde můžete namítnout, že rituály kmenů nemusí být vždy pozitivní, například může to být nějaké rituální poražení dobytka, jenže to je z pohledu kmene pozitivní, neboť to přináší úrodu, jen z pohledu moderního člověka se toto pozitivum vytratilo, jelikož do popředí se dostala racionalita a soucit se zvířetem, což je správné – ale neznačí to porušení principu přivolávání dobrého.

Zcela protivný přístup je, že si člověk něco dobrého přeje a dopředu se začne trestat. Vrší negativní energii a upíná se na to dobré, aby to už přišlo. Všechny odměny a pozitiva odkládá. Chce všechno to příjemné udělat teprve tehdy, až se mu splní to jeho přání. Tento postup je zcela protichůdný principu oběti. Daleko spíše to připomíná život světce, mysticky je tu tedy určitý prvek křesťanské askeze (či vlády Saturnu). Jak světci končili, to je obecně známo. Po tom všem (sebe)trýznění tedy přichází ono odkládané dobro – nanebevzetí a svatořečení. Ale přitom si nemyslím, že by po tomhle daní lidé toužili, to ani zdaleka ne. Jen neznají nebo neumí využít sílu magického myšlení a nedopatřením používají její princip naruby.

Mít víru je dobré, čím dál víc se spoléhám na hlas srdce, ať už hovoří sebevíc nesrozumitelnou řečí, nikdy není nuda ji luštit. Když na sebe hovoří srdce navzájem, nedochází k půtkám, i kdyby přání byla různá. Jelikož řeč srdce nemá zapotřebí cokoli skrývat.

Přemýšlet o svém strachu a o tom, proč nedovoluje mysli více věřit, přemýšlet o své víře a o tom, zda nikoho druhého nezraňuje, to jsou jen jedny z úkolů moderního člověka.

Zkuste využít dar magického myšlení.

Za přečtení vám děkuji,

s úctou vaše

LadyKopřivA