Postřehy z cest
Čtvrtý den pobytu v Nesebaru jsem přemýšlela, jaké by to bylo žít tam. Něco mému zhýralému já chybělo, nějaká esence, kterou vnímám doma na každém kroku. Ale nejen u nás, to fluidum bylo na spoustě jiných míst... Tady jsem hledala a nevěděla, co hledám. Jako obvykle.
Stačilo se náhodou podívat očima marketéra na pár stránek denního tisku a spousta jednotlivostí mi zapadla do sebe. Odpověď byla prostá.
Místní tam byli všichni dospělí.
Teď jsem sdělila myšlenku a už půl hodiny přemýšlím, jak ji rozmotat do kontextu. Protože toto klubko má několik konců a na každém z nich mi přichází na mysl vlastní příběh. Některé možná neznáte, ale jiné ano, takže bych Vás mohla nudit.
Tedy každý konec motanice ať má svůj vlastní prostor. A pokud některý příběh už znáte, můžete ho vynechat.
Kreativita, potrava pokroku západní kultury
Česko je západu v kultuře blíž, než si myslí
A nakonec: Má aprobace z psychologie je veškerá žádná
Jsem tedy nadšený pozorovatel chování a jednání lidí. A pokud odfiltruji vše, co sem domácí obyvatelé Nesebaru přinášejí kvůli turistům, zdají s ebýt něčím jiní. Jsou všichni úplně dospělí, zajímají se o realistické věci. Děti by měly rychle vyrůst, aby začaly rozumně uvažovat, zabezpečit se, vydělat penízky, založit rodinu.
Kulturu obyvatel, jako všude, formuje historie, s jejímž odkazem čelí přítomnosti, kulturní zvyklosti, ale i vyhlídky do budoucna. Tam v Nesebaru jsem neseznala, že by se v každodennosti věnovali koníčkům, zálibám, hravosti a fantazii tak, jak jsem od nás zvyklá. V neposlední řadě tu děti mají nejnutnější výbavu, zpravidla v tmavých barvách a bez přízdob. Dětské koutky či hřiště tu možná jsou pro turisty v hlavní sezoně, já žádné neviděla.
Tak má to samosebou racionální základ. Abychom mohli dělat blbiny a bavit se jak děti, musíme na to mít peníze a čas. Tam na pobřeží Černého moře, když turisté odjedou, je málo možností jak se uživit.
V našich mediích marketingově cílí na mladé matky a mládež. Sekundárně tato masáž ovlivňuje naši psychiku. Z úplně jiného pohledu na nás momentálně probíhá marketingově-konzumní experiment, z jehož výsledků se budou moci všichni poučit. Až Bulharsko zbohatne a jeho obyvatelé si budou moci dovolit marnit část tím, že si budou hrát, uvidí se, jak se rozhodnou.
A teď pro jistotu, aby nedošlo k mýlce. Rozhodně netvrdím, že se neumí bavit nebo že nemilují své děti. To by bylo hrubé nedorozumění. Jen jsem vypozorovala, že se musejí víc otáčet, na blbosti nemají čas.
Na jejich přístupu není nic špatného. Je to otázka osobní preference, která má původ v osobnostních rysech, v životní situaci a úrovni duchovní cesty každého člověka. Jinak řečeno: Jsem dětina, jak prosté. A jsem ten poslední, kdo by chtěl či měl vynášet soudy. Vlastní ideály a hodnoty plynou z toho, odkud pocházíme, kde jsme a kam směřujeme.
A je to už tak, že hravost je pro mě druhým pramenem života, po lásce tedy, takže nemohu bez ní být.
Kéž jsou Vám mé skromné soupisky k užitku. Poznání hodně nového nás může naučit vážit si i starých hodnot. Je to jen na nás.
S úctou Vaše
LadyKopřivA
