...že je to klišé, co s tím? Na to je těžká odpověď.
Protože s klišé je to podobné jako s kýčem. Těžko se definují jeho hranice.
Někdo říká, že Star Trek je jedno velké klišé. A přitom mnoho lidí tohle klišé miluje. Nechce to jinak. Pro skalní fanoušky Star Treku ty fráze mnohdy mají skutečnou náplň, to si pak s definicí klišé (opakované repliky bez vnitřního smyslu) odporuje.
Poputuje-li odpůrce kýče přes Slovensko dál na východ, a bude-li pozván k někomu domů, jistě si pomyslí, že tu mají doma plno děsivě kýčovitých věcí. Zvláště vytrvalý odpůrce podobného stylu, který vydrží až k prvnímu zdobnému pravoslavnému chrámu, zezelená a vzteky zaleze do kanálu. To že je nějaká památka?
Tak rozhodně je. Pro mě třeba krásná, jako jiné architektonické skvosty na světě. Naopak se mi líbí, že je tak barevný.
Alespoň, říkám si, nemáme zde jedinou pravdu. Středoevropské podání toho jak-to-má-vypadat, není jediné správné, zde je důkaz. Pro někoho je v tom nebezpečí. Pro mě naděje. A skoro jako výlet na jinou planetu, tedy sen fanouška sci-fi.
Tak co s tím, když Vám řeknou, že jste napsali klišé? Záleží, kdo Vám to řekne. Je to skutečný mistr? Není? Pak bod pro Vás. Myslíte to doopravdy tak, jak jste to napsali? Má to pro Vás hlubší smysl? Pak další bod pro Vás. Odkazujete se v tom na dílo nějakého proslulého autora? Inspiroval Vás někdo veliký? Vzdáváte mu dost úcty v onom "klišé"? Pak bod pro Vás do třetice. A od dvou bodů výš se netrapte s tím, že Vám řekli něco o klišé. Nebude to tak žhavé, vážení!
S úctou Vaše
LadyKopřivA
