I. Tipy do zahrady: Rostliny na suchá místa - BYLINY
Vzpomeňme fenomén, tak dobře známý z posledních let – letní přísušky. Zatímco bohyšky ani nevyrašily, astry mají jazyk na vestě a čechrava zdechla úplně. V době, kdy v domácnosti schraňujeme každou kapku, jelikož o dešťové vodě si nechá krajina leda zdát a je možné se nalévat jen z řadu, v hlavě přetřásáme otázku – která houžev tohle sucho vydrží? O slovo se hlásí – rostliny na suchá místa.
Ale nejen letní nedostatek srážek je důvodem k takové výsadbě. Suchá místa v zahradě mohou vzniknout třeba tak, že je v určité části zahrady pod půdou navážka ze štěrku, kterou dešťová voda rychleji odteče. Obyčejně také vznikne v místech, kudy vedou odvodňovací drenáže. Nebo se jedná o slunné místo, které nechrání žádné keře. Ideální pro suchomilné rostliny jsou slunné stráně a suché zídky. Písčité či břidlicové podloží odvádí lépe vodu z povrchu, než třeba jíl, ale i na jílovitých půdách může být relativně sucho. V neposlední řadě možná máte zahrádku zrovna v lokalitě srážkového stínu.
I suchomilným rostlinám prospějete, když je občas zalijete, zvláště pak v období delšího sucha – a především v prvních letech po výsadbě. Až se rostlina rozroste, vytvoří mohutnější kořeny a uvykne lokalitě, vydrží delší období sucha už jen s minimální pomocí zahradníka.
Pro tyto případy je vždy lepší vydatná zálivka v delších intervalech. To znamená jednorázově rostlinu pomalu avšak hojně zalít a poté nechat zas nějaký čas bez zálivky. Je to proto, že pokud nalijeme na suchou půdu jen trochu vody, tato voda steče do okolí a vsákne se jen minimálně. Tím se zálivka mine účinkem. Navíc rostlina má pak tendenci držet kořeny těsně pod půdou, nikoli sahat hlouběji ke spodní vodě.
Při výsadbě bylin doporučuji pořídit si alespoň tři sazeničky od stejného druhu a sázet je pohromadě. Můžete jich sesadit klidně i více. Rostliny si spolu rychleji vytvoří mikroklima v nadzemním prostoru i v půdě mezi kořeny. Rychleji vyrostou do trsů a lépe se ujímají. Na záhoně pár let po založení vypadají pěkně velké trsy rostlin, které se navzájem tvarově i barevně doplňují.
Tento malý seriál není vyčerpávajícím výčtem suchomilných a suchu odolných rostlin, přináší jen několik tipů na rozličné rostliny – byliny, keře i stromy – které můžete pěstovat v podmínkách, popsaných v prvních odstavcích. Vybrala jsem druhy, se kterými mám osobní zkušenost z různých zahrad, a které mi připadají zajímavé z hlediska kulinářského nebo praktického využití, ale i z hlediska estetického.
I. BYLINY
1. Šalvěj – Salvia sp.
Většina druhů šalvěje snáší sucho výborně. Úplně ideální je šalvěj lékařská (Salvia officionalis). Jaké výhody nám na záhonku přinese? Kromě toho, že je léčivá, ozdobí záhon stříbřitými listy. Časem její stonek dřevnatí a rostlina vytvoří nízký polokeř – tehdy je dobré ji zjara tvarovat mírným zpětným řezem, aby se více rozkošatěla. Větve, které přes zimu uschnou, nahradí na jaře nové přírůstky.
Více zelená a nápadněji kvetoucí je šalvěj hajní (Salvia nemorosa), která už dle mých zkušeností při dlouhotrvajícím suchu občas zalít potřebuje a je dobré ji cca dvakrát za sezonu přihnojit. Jinak je však také možné ji na suchá stanoviště doporučit.
2. Svatolína – Santolina sp.
Svatolína pochází ze středomoří, sucho a úpal miluje. Její listy se tvarově podobají řebříčku, ale celá rostlinka je stříbřitá a kvete jasně zlatožlutým květem. Pokud vysadíte svatolíny s levanulemi a stříbrnými šalvějemi u suché zídky a kolem výsadby místo mulče nahrnete drobný kačírek pískové barvy, můžete aranžma doplnit hlošinou, nikoli nepodobnou olivovníku (více o ní v dalším díle seriálu). Za pár let vytvoří hlošina příjemný stín, z nějž budete mít výhled na výsadbu se zaručeným středomořským dojem.
Setkat se můžete i se svatolínou rozmarýnolistou (S. rosmarinifolia), která má listy smaragdově zelené, nebo se svatolínou neapolskou (S. neapolitana), což je v rámci rodu rostlina vyššího vzrůstu.
Inspirace pro výsadbu svatolíny.
Aby zůstala kompaktní, na jaře svatolínu stačí zpětně seříznout.
3. Yzop a šanta – Hyssopus officinalis a Nepeta cataria
V nejednom zahradnictví už yzop nevedou, protože ho lidé prý nekupují. Takže sehnat ho dnes není lehké. Přesto – yzop je dekorativní rostlina vhodná na suchá místa, ideálně se doplňuje se šantou, levandulí a šalvějí. Při suchu trvajícím měsíc je dobré yzop občas zalít. Po deseti či patnácti letech možná rostlina sejde stářím, proto je dobré po nekolika letech přisadit nové sazeničky, které se mezitím ujmou. Čerstvý yzop nasekaný do zeleninového salátu doplní oběd v řeckém stylu a v zimě odvar ze sušeného yzopu léčí kašel. Na yzopu mě vždy fascinovala sytě modrá barva drobných kvítků, připomínající obzor moře za jasného letního dne.
Více o léčivých účincích yzopu, o tom, jak ho sbírat a recept na víno s yzopem můžete najít tu.
Šantou potěšíte nejen případné kočky na zahradě, ale i oko pozorovatele záhonu. Rostlina má spíše modrozelenou než stříbrnou barvu a vytváří nižší, ale nadýchané trsy, které se někdy poněkud rozvalují do okolí, a tak je lepší, pokud záhon spíše lemuje.
Šanta také poskytuje potravu čmelákům.
4. Levandule a babtisie – Lavandula sp. a Babtisia australis
Levandule je rostlinou obecně známou a vyhledávanou pro vonné esesnce a dekorativní vzhled. U otázky pěstování je však nutno mít na paměti, že její místo by mělo být chráněné (například mezi trsy jiných trvalek nebo u jehličnanů) a na zimu je potřeba ji nakrýt chvojím, které ji alespoň trochu ochrání před mrazem, ale i před zimní vlhkostí.
Babtisie jižní je méně známá suchomilná rostlina, pocházející z jihu USA. Nevyhovují ji vápnité půdy, na suché jílovité nebo hlinitopísčité půdě bude pěkným doplňkem ostatních trvalek ve výsadbách ve venkovském stylu. Je to bobovitá rostlina, její modré květy tvarem připomínají čilimník neboli janovec, který však kvete žlutě či bíle (a jelikož je také suchu odolný, dočtete se o něm v dalším díle, věnovaném keřům a stromům).
5. Dobromysl a mateřídouška – Origanum vulgare a Thymus sp.
Dobromysl je skvělá v mnoha ohledech – kulinářsky využitelná, nejen do čaje a jako koření na maso, ale za syrova také s ostatními bylinami nasekaná do salátu, její dekorativní soukvětí vábí mraky motýlů, miluje slunce a sucho jí nevadí, udrží se i ve spárách zídek a sama se po zahradě množí. Snadno si ji rozmnožíte i odkoplutím a přesazením oddenků.
Léčivá mateřídouška miluje slunné stráně sečených luk, bude se jí dařit i na zahradě, pokud tam nalezene obdobné prostředí. Poskytuje potravu včelám a čmelákům a nádherně voní.
6. Řebříček – Achillea millefolium
Řebříček je odolný a pěkný, sám se množí, netrpí chorobami ani mrazem a pěkně voní. Bílá barva květů vkusně doplní květenství jiných suchomilných rotlin, které kvetou nejčastěji modře; zahradníci ale vyšlechtili i červeně kvetoucí řebříček! Já miluji byliné čaje s příměsí řebříčku, ale především zeleninové saláty se zakysanou smetanou, do kterých nadrobno nasekám řebříčkové listy. Nedám na tuto běžnou, ale vděčnou léčivku dopustit.
7. Bergenie – Bergenia sp.
Nízká a hutná bergénie pochází z horských středoasijských oblastí, dobře snáší mráz i sucho. Zjara vykvétá růžovými květy, ale celoročně zdobí velkými okrouhlými listy. Hezký kontrast vytvoří se všemi stříbřitými drobnolistými rostlinami nebo s velkými trsy trav.
A další barevné varianty tady.