Gastronomický vesmír v botanice
Už od základní školy se se v mém okolí vyskytoval zvláštní druh spolužáků, kteří nevěděli skoro nic o rostlinách, ale souhrou okolností se jim poštěstilo dostat se k jedné konkrétní šokující informaci. Lze ji uvést tak často používaným zvoláním: "Rajče je ovoce! Meloun je zelenina!"
Někteří měli tuto hlášku pouze jako vtip k pobavení, ale byli i tací, kteří s ní (a s několika dalšími z jiných oblastí) doslova číhali na každého, kdo se dopustil osudné chyby a označil například nebohé rajče za zeleninu. Poté s vítězoslavným úsměvem použili své omšelé eso v rukávu, čímž daného "nedouka" uzemnili.
Vtipné je, že ze znalců rajčat a melounů právě tito agilní obvykle neměli ponětí o čiroku a nevěděli, do které čeledě patří, ani jak vypadá. Netušili, že oříšek kešu není ořech a muškátový květ není květ – a dokonce ani nevěděli, že má halucinogenní účinky. Netušili, jak vypadá pískavice řecké seno, kardamon nebo pastinák, z čeho se vyrábí jáhly nebo sourežná mouka.
Popatřivši na jejich pole neorané, vrtalo mi hlavou, proč tak orodují za přísné dělení rostlinstva na ovoce a zeleninu. Ani přešlá školné léta je o tuto vášeň nepřipravila – setkávám se s tímto fenoménem dodnes, ale kupodivu jen u mladších lidí.
Především je otázkou, jak významně ovlivní život člověka, pokud bude označovat meloun za zeleninu. Bude ho snad v kuchyni tím pádem používat jiným, lepším způsobem? Nastrouhá ho do salátu místo okurek? Nebo snad namísto okurků!?
To asi ne – ale tak proč je zrovna tahle klasifikační otázka v takové oblibě?
Z úplně základnách pojmů o rostlinách je nejpraktičtější znát, které rostliny jsou jedlé a které jsou jedovaté a jak si je nepoplést. Možná Vám to připadá triviální, ale kupodivu není. Ale o tom třeba jindy.
Nejpravděpodobnější motivace agilních znalců rajčat a melounů je touha alespoň jednou ukázat svou vědomostní převahu, protože – právě vlivem své neznalosti – považují pojmy ovoce a zelenina za pojmy botanické a pevně zavedené.
Až po létech, v dnešní době, kdy jsou rozličné informace na dosah myši, jsem se k této pozoruhodné problematice vrátila a provedla menší průzkum. Spolu se mnou se tedy můžete ujistit nejen v tom, že ovoce a zelenina nejsou oficiální botanické pojmy, ale i v tom, že tyto dvě slova zahrnují v různých jazycích různě rozsáhlé obsahové spektrum. Nejtypičtějším příkladem je situace, kdy můžeme v angličtině nazvat pojmem fruit jak plod obecně, tak i ovoce.
Do pojmu ovoce lze zahrnout plod keře či stromu, ale pouze takový, který má šťavnatou dužninu. Vidíte, tam jahody nedáme. Mohou dostat výjimku, že jsou růžovité, příbuzné šípku? A raději nebudeme zkoušet, kolik takto definovaného ovoce je vhodného ke konzumaci! Museli bychom říci, že plod je nikoli jedlý, ale nejedovatý. Jelikož mnohé ovoce je zasyrova sotva jedlé (jeřabiny, mišpule, trnky...). Pod pojem zelenina je zahrnut plod byliny, a to pouze takový, který je šťavnatý. Tam meloun dáme, ale hrášek už ne. Luštěniny budou zvlášť. A co mochyně? Sladkokyselý plod v papírovém lampionku, to si děláte legraci... Dále máme zeleninu listovou, kořenouvou – ale vzhledem k tomu, že její plody se nejí, ani nejsou šťavnaté, pak asi sotva může být podskupinou zeleniny. Pak tu máme takové skvosty jako artyčok nebo capari – poupata nakládaná v octě... Možná už vidíte, kde je zakopán pes. Jak si poradíme s pojmem skořápkové plody? Kešu oříšek nejenže nemá skořápku, není to ani ořech. A tak bychom mohli pokračovat ještě celkem dlouho. Jistě jste poznali to, co už bylo výše naznačeno: Pojmy ovoce a zelenina mají přesah do gastronomie, a tím pádem je celkem jasné, že nepotřebují botanickou logiku, ale logiku gastronomickou!
Tak jako doposud, budu se i nadále nechávat s klidným srdcem opravovat agilními znalci rajčat a melounů. Mají u mě žně, jelikož pojmy ovoce a zelenina používám celkem zásadně právě v kulinářském smyslu.
Naštěstí narozdíl od nich vím nejen to, že mrkev je příbuzná bolehlavu, ale i to, že orel much nelapá :)
Pro Váš veselejší den
☼ LK ☼