Jdi na obsah Jdi na menu
 


Není dospělost jako dospělost

 

Kdysi jsem v jednom příspěvku z Meteoru slyšela, jak bylo pro panovníka složité přimět sedláky, aby pěstovali nově přivezenou plodinu - brambory. Musel jich nechta dokonce několik pro výstrahu popravit. Naopak dnes se zahradníci o nové kultivary a plodiny skoro perou. Ač jsem hledala v archivu rádia, nenašla jesm link. Pokud ho někdo zná, budu ráda, když mi pošle odkaz.

Každopádně tuto tematiku výstižně shrnuje i přísloví "Starého psa novým kouskům nenaučíš." Je zajímavé, jak hluboká moudra se skrývají v lidových příslovích!

Lidi informačního věku si obvykle hrají a učí se celoživotně, na stáří už si prosichr vymyslili univerzity třetího věku. Vede mě to k představě o dvojím smyslu dospělosti.

První je ten klasický. Schopnost učit se je pozvolna omezena (vše potřebné už umí - zasít, sklidit, hospodařit..), nastupuje fáze vychování potomstva, do nějž investuje vše doposud nabyté. Stav, kdy jsou veškeré novinky odmítány a psychika je nepoddajná. Je ale perfektní v provádění toho, co již bylo naučeno.

Takováto dospělost se v dnešní době v civilizovaném světě posouvá až na úplné stáří, kdy už se člověk hůř učí a špatně snáší změny.

Mám představu moderního pojetí dospělosti. Odpovídá jí jediné - přijetí odpovědnosti za sebe a své činy. Nic víc dle mého názoru nebude vbrzku rozdílem od nedospělého chování. Zůstane velká část schopnosti hrát si a fantazírovat. To je podmínkou pro schopnost učit se, poznávat a osvojovat si nové. Lidé směřují k juvenilní formě, nesmí ale zapomenout na morální a kulturní hodnoty.

Je to můj názor, možná se Vám to bude zdát málo a něco byste k obsahu pojmu moderní dospělosti přidali, tomu nelze odporovat. Je to nejspíš ještě ve vývoji. Další generace ukáže, kam tento veliký kulturní experiment povede.

 

Přijměme svoji odpovědnost s otevřenou náručí. Věřme tomu, že to dokážeme.

Ale nikdy odpovědnost nenechme přerůst v despocii. Neberme druhým právo svobodně se rozhodnout o sobě samých.

 

S úctou Vaše

 

LadyKopřivA