Jdi na obsah Jdi na menu
 


Česko je západní kultuře blíž, než si myslí

12. 9. 2013

 

Nebo než si namlouvá. Nebo než se nám snaží někdo namluvit.

Projevuje se to v mnoha ohledech a píšu nyní o kultuře, netoliko o ekonomice. Věřím na národní naturel. Věřím, že se tvoří z historického dědictví mnoha pohnutých událostí. Může se lišit v jednotlivých regionech jedné země, ale dohromady pro mě dává snadno čitelný smysl.

No a zároveň věřím, že v každém národě jsou lidi jak chytří tak i hloupí, jak hodní, tak i zlí, jak hezcí tak i oškliví... mohla bych dlouho pokračovat - prostě nejrůznější. Nikdy horší, nikdy lepší než jinde. Ale některý naturel někomu sedí, jinému zas ne.

Možná mohu projevit trochu osobních sympatií. Kdyžtak přeskočte následující větu, jestli Vás to.. Prostě, nejlepší je to v Česku, zvlášť nyní po návratu z dovolené, než mi zase otrne.

Tak zpět k tématu. Nyní to vidím, jakoby to bylo předtím schované. Opravdu máme k západní kultuře blízko. Dobrá, máme hůř dostupné kvalitní zboží, nižší platy v poměru k cenám, máme korupci a občasné nepokoje s menšinami. Ale popravdě, která evropská země nemá své problémy?

Naše hravost a to, jak se umíme vyblbnout ve volném čase (a co při tom nevymyslíme za bejkárny) to je zcela v souladu se západoevropským naturelem, mnohdy ho i předčíme, protože jsme vynalézaví (to může být ještě dědictví socialismu - když něco nebylo k mání, musili si lidi poradit).

A je tu ožehavá tematika kultu dítěte. Jako na žhavém uhlí - moc se tu nezdržím. Ale přece jen.

Je to přirozené, že rodiče chtějí vše nejlepší pro své děti. Nálada v české společnosti nahrává tomu, že jsou lidi infantilnější. Mimo jiné je to dílo marketingu, jelikož se tak věci lépe prodávají. Poslední polínka do ohně: Myslím si že kdekterý dnešní prudící infantilismus, jak jsou nálepky s obrázky a jmény dětiček na zadku (auta), je především módní vlnou a pomalu odpluje, následován jinými nesmyslnostmi. Dnešní rozmach hravosti, infantility a fantazie nám tu může zanechat velikou inspiraci a kladné hodnoty, pokud s ním vhodně naložíme a jeho nepotřebné (poněkud danajské) dary necháme odplout. Jen na to mít nervy, v tom bude jádro pudla.

Hlavně chci napsat o českém letovisku. Například u Máchova jezera. Jestli máte jako já rádi Máchu, borové háje a středomořskou atmosféru, zajeďte se tam příští léto podívat.

Konec cestovatelské relace. Proč o tom píšu: Ono se to na děti lépe svádí. Přece by to znělo legračně, kdyby se babičky pohoršovaly: "Ukliďte to, vždyť si tu hrají dospělí!" Ale těch atrakcí tam! Většina jich se tváří, že jsou pro děti. Opičí dráha. Nebo nafukovací ledovec u pláže. Kdo myslíte, že tam leze? Jistěže dospělí!

Mám to ráda. Jeden kamarád, známe se o dětství, je o dost starší než já - bude mu letos jednatřicet – sbírá s vrstevníky Šmouly, když jsou v supermarketu akce. Jsou parta asi pěti kluků, takže si mohou figurky i vyměňovat a nasbírají všechny. Ano, je to vysokoškolák, chytrý kluk. Já teda Šmouly nesbírám, zato mám figurky-voskové pastelky z čokoládových vajíček.

Můžeme se s podobně postiženými hravými dospělými bavit multikulturně podobným stylem. Věřím, že je to dobře, a jestli pociťujete touhu si hrát, nestyďte se za ni a projevte se svobodně. Máme (skutečně) svobodnou zemi, rozvíjejme se a civilizujme se hrou.

 

Kéž je pro vás každý úkol hračkou a každá práce zábavou!

 

S úctou Vaše

 

LadyKopřivA